IFBB – o tom, jak to vlastně bylo
Autor článku: Jan Fobl
Jak lépe trávit slunnou neděli pro milovníka „železné hry“, než na nějakém hezky zorganizovaném mezinárodním klání v kulturistice a fitness. A tak jsem se vydal 4.10. na výlet po „schodišti z Brna do Prahy“ s technickým názvem D1, s pocitem celebrity v záblescích rychlostních radarů a teplým větrem ve vlasech jsem se dostal až na místo konání – do luxusního kongresového centra hotelu Hilton.
Soutěž to byla krásná a pohodová, vše probíhalo plynule a bez komplikací, soutěžící byli do jednoho perfektně připraveni a já sledoval, jak si každou chvíli pár svalnatých mužů či nádherných žen z pódia odnáší velkou, do plastu zatavenou imitaci profesionální karty – symbol pozvánky mezi profesionální divize ELITE Pro.
Vím, že bych si na tohle už mohl zvyknout, ale pamatuji dobu, kdy to privilegium dostat se do profesionální sféry patřilo jen těm nejlepším z nejlepších. Vítězství v kategorii nestačilo, natož pak druhé nebo třetí místo. Místo mezi profíky si vysloužili pouze a jen absolutní vítězové. Není to ani tak dávno, tak co se vlastně stalo?
Jak to všechno začalo?
Vezmeme to tedy z gruntu. Asi každý člověk, který kdy čenichal kolem posilovny, se setkal se zkratkou IFBB (International Federation of BodyBuilding & Fitness). Federace, kterou někdy v roce 1946 založili bratři Joe a Ben Weiderovi, přičemž podobnost s italskými bratry Mariem a Luigim je čistě náhodná.
Joe Weider později proslul díky propagaci jednoho talentovaného Rakušana, který se později stal filmovou hvězdou. Následně, s koštětem v ruce, guvernérem státu Kalifornie, a ten, výkřik, jehož příjmení by v berlínském ghettu mohl způsobit vlnu násilí – samotného ó velkého Arnolda! Nadvláda téhle federace hrála prim až do roku 2018, kdy ovšem nastalo velké schizma. Zapříčinil ho nesvár mezi prezidenty evropské divize, Rafaelem Santochou, a prezidentem amerického odvětví, Jimem Manionem.
Santocha, coby zastánce loajality a „čistoty“ federace dbá na tradici, že v IFBB mohou soutěžit jen členové IFBB, kteří jsou federaci věrní, ale pokud si odskočí zasoutěžit do jiné federace, dostanou přes prsty a dveře zpět do IFBB se jim uzavřou. Manion naopak vycítil stoupající potenciál a popularitu tohoto sportu a jeho záměrem je přitáhnout, co nejvíc lidí. Protože čím víc lidí, tím víc zelených papírků s hlavami bývalých prezidentů, no ne? Jeho vizí je federace se soutěžemi honosnými a pompézními, ale hlavně přístupné pro kohokoliv, kdo je ochoten se plácnout přes kapsu.
Je jedno, jestli jste z IFBB, NPC, NABBA, z „naturálů“ nebo jste ještě nikdy předtím na soutěžním pódiu nestáli, stačí vhodit pár zlaťáků do prasátka, natáhnout závodní plavky, natřít se na hnědo a můžete soutěžit. Rozkol těchhle dvou pohlavárů vyústil až v rozštěpení federace na IFBB, nad kterou se tyčí s celými svými 150 centimetry Rafael Santocha a nově vzniklou NPC (National Physique Committee) pod taktovkou liberálního, ale podnikavého Jima Maniona.
Ten v ruce drží – zdá se – všechny trumfy: více soutěžících, více soutěží, tím pádem více peněz, lukrativnější price money (peněžní ohodnocení pro vítěze), což přiláká ještě více soutěžících na další soutěže a tak dále. Ale především je to právě NPC, kdo vlastní práva soutěže soutěží, Mr. Olympia.
A co na to jeho evropský oponent? Rozhazuje PRO-karty jako chlapeček na koloběžce s novinovou čepičkou před začátkem pohádky na dobrou noc. Snaží se vybudovat základnu profíků, kteří raději zůstanou nohama na zemi a bez ambicí na sošku Sandowa (tradiční trofejí vítěze Mr. Olympia je soška Eugena Sandowa, německého siláka, cirkusáka a showmana konce 19. a počátku 20. stol.). Základnu početnou, dokonce se zvětšující, leč kvalitou pokulhávající
Jsem si jist, že postupem času se i kvalita v tradiční IFBB vytříbí a obě federace si budou rovny. Ale dokud bude Mr. Olympia nejpopulárnější soutěží, bude i federace sedící na jejích právech tou nejprestižnější.