CVIČIT BEZ MOTIVACE JE JAKO LÍZAT ZMRZLINU PŘES IGELIT
Autor článku: Jan Fobl
I když mi je známo, že přirovnání lízaní zmrzliny přes igelit si již zarezervoval sex s kondomem a já nemůžu než souhlasně přitakávat, cvičení bez toho správného mentálního motoru je podobné – prostě to není to vončo! Podle kolegy Vacka z konkurenčního blogu je nejlepší motivací přihlásit se na jakoukoliv fitness-soutěž a následně to rozhlásit na všechny sítě. Jinými slovy na sebe upléct bič, ze kterého, když se budete chtít vyvléct, tak vám každý posměváček z vašeho okolí na beton připomene váš neúspěch výsměchem hodným Louis de Funése pokaždé, když zastřelil jednoho z Fantomasových kompliců.
Tenhle pricip má jistojistě něco do sebe, leč co s takovými, co po soutěžních prknech nikterak nebaží a raději by se nechali zmrskat, než aby vylezli před publikum v něčem, co připomíná spíše parodii na plavky než sportovní úbor? A jak už to tak bývá, sto lidí, sto chutí, sto způsobů, jak ve vás vyburcovat ono pomyslné zvíře. Ať už se jedná o majestáného lva nebo rozzuřenou čivavu s očima jak tenisáky a zubama jak noty na buben.
Pojďme si tu některé připomenout.
Motivační citáty
Je až s podivem, že se tahle kratochvíle zachovala až dodnes a je s ještě větším podivem, že tyhle někdy až dechberoucí „moudra“ někdo stále ještě nebere čistě jako recesi a cpe je na sociální sítě. Pochopil bych ještě, že někdo v těžké emoční disbalanci potřebuje sám sebe přesvědčovat o tom, jak moc není v prdeli, že mrskne do storiečka, jak jej máme hodit mezi vlky a že vyleze jako jejich leader nebo že v pekle pro ni mají speciální místo – trůn.
Stejně tak, jak mě náramně pobavilo storiečko jedné slečny, kdy se na pozadí západu slunce a siluety rozpřažené ženy (symbolizující pravděpodobně svobodu nebo nevím) přehrával text, který si teda doslovně nepamatuji ale zněl přibližně takhle: „Osud ji srazil na kolena. Dával jí rány ze všech stran. Byla na všechno sama. Opuštěná. Nešťastná. Na dně! Ale ona se zvedla. Bylo v ní víc sily, než si myslela. Zvládla to! Byla silná a zvítězila! Jemnovala se…. Byla jsi to ty!!!“ Jakože haló? Lol! Moje babička se narodila v roce 1927, zažila nacisty i sověty, válku, totalitu, porodila sedm dětí, čtyři z nich pochovala a přes to všechno jsem u ní nikdy neviděl potřebu cpát komukoliv do obličeje, jak moc je život nefér. Jenže jí bych to i věřil, na rozdíl od nějakého náctiletého caparta, žijícího v přepichu, v na válečné konflikty nechudším období v dějinách lidstva a stejně se topícího v nekonečné depresi, protože svět je na něj moc krutý, neb ten hezoun z 8.A poslal fotku svého lulana její bff a ne jí.
Pak je tu ovšem úplně spodina motivačních citátů a to absolutně zbytečné sdělení, jako například ten poslední, co jsem zaznamenal. V pozadí fotka Michaela Fassbendera (irsko-německý herec, nezapomenutelný mladý Magneto nebo hvězda mužů ne příliš oblíbeného, zato ženami zbožňovaného filmu Stud. Ten kdo viděl prvních pár minut filmu mě chápe.) v drahé košili, ruce sepnuté jakoby při motlidbě – nejspíš foto z reklamy na hodinky, moudře shlížejícího na čtenáře a pod ním převratné sdělení, že se vším co končí, něco nového začíná. Díky, ó mocný tvůrce této nekonečně moudré koláže. Díky, že neumřu hloupý a s vnitřním pocitem blaha a jistoty, že při konci čehokoliv nezanikne i veškeré bytí.
Mějte své krátkodobé hrdiny
Každý z nás má nějaký ten svůj idol, každý z nás k někomu vzhlíží a snaží se ho napodobovat. Pro mě to bylo německé duo, v mých očích němečtější a zářivější než Modern Talking, Günter Schlierkamp a Dennis Wolf.
Dennis Wolf Günter Schlierkamp Jomaha Jomaso
Je to ovšem správná volba pro náctiletého chlapce, kterému se při každém nadechnutí pod kůží směle odhalí hrudní koš? Za mě ne. V prvním kvartéle vašeho života vám bude pochopitelně takový cíl jako být v top 5 na světové scéně na míle vzdálený. Můžete být zapálení jak chcete ale příjdou problémy zdravotní, problémy finanční, problémy s chromozomem XX (konec rozletu drtivé většiny mladých nadšenců ukončí nějaká ta mladá koroptvička), problémy sociální, kdy vás budou kamarádi každý pátek a každou sobotu tahat pařit a tisíc dalších zkoušek vaší vůle, kterými projde jen promile budoucích více či méně úspěšných sportovců.
V době, kdy jsem byl puberťák na všech vesnicích ve velkém frčel fotbal. Každý znal komplet národní team, Kuku, Poborského, Siegla, Nedvěda atd. A kdo nečutal místní první pralesní (jako třeba já), jako by ani nebyl. Byl to asociální podivín, nežádoucí vyvrženec. Já byl o to divnější, protože můj bratr měl v okolních vesnicích renomé novodobého Maradoni a já střílel zásadně jen bodlem. Záviděl jsem těm klukům zájem dívek, jak se čepýřily, když se ta naše jedenáctka na koupališti vyslékla do plavek a já nemohl věřit vlastním očím, jaké mají svaly. Pekáč buchet, náznak pektorálů, vyrýsovaná stehna…. Tehdy jsem si říkal: „Jó, takhle vypadat, to by mi úplně stačilo!“
Ovšem jak jsem začal cvičit a čím víc jsem cvičil, tím menší se mi členové TJ Sokol Březí zdáli. Potom jsem poprvé uviděl film Trója a Brada Pitta v roli mocného reka Achillea. A opět jsem si říkal: „Fuuuuu takhle vypadat a byl bych spokojený!“
Brad Pitt
Když ten film vidím dnes, připadne mi Brad tak trochu podvyživený. A tak to šlo dál a dál a já si ani neuvědomoval, že si stále nastavuju laťku o kousek výš ale nikdy ne tak vysoko, abych byl demotivovaný, když ji krátkodobě nepřekonám. Když si dáte v patnáct cíl Mr.Olympia tak s největší pravděpodobností selžete ale nastavováním si krátkodobých cílů to půjde určitě líp. Hlavně se nedostat do fáze: „Fuuuuu teď tak vypadám a to mi stačí!“
Krátkodobé cíle
Výzdoba v Lidlu už nám připomíná blížící se Vánoce, následně Silvestr a Nový rok. Jinými slovy se nám zanedlouho začne podsouvat myšlenka: „Jaképak si dáme letos předsevzetí?“. Jak taková předsevzetí v drtivé většině zní?
Musím začít cvičit!
Musím zhubnout!
Musím zesílit!
Začnu se víc hýbat!
Tohle je přesně ten typ předsevzetí, který nebudete dodržovat. Bude vás to bavit týden dva a pak se stejně vrátíte do zajetých kolejí. Pokud si už určujete cíle tak konkretizujte, plánujte a zapisujte si progres.
Musím zhubnout? Fajn…
Kolik? 5kg? 10kg?
Za jak dlouho? Do 31. ledna? Do 31. března?
Jak toho dosáhnu?
Co udělám jinak?
V čem jsem posledně selhal?
Takové předsevzetí by mělo vypadat asi takhle:
Do 31. března shodím 5kg. Budu si každou neděli po probuzení zapisovat váhu. Sledovat váhu každý den, nedej Bože několikrát denně nemá smysl. V mém případě se může váha mezi ránem a večerem pohybovat v rozptylu 5kg. Pondělí, středa, pátek půjdu před prací na dvacetiminutovou svižnou procházku a každý tréninkový den zařadím po cvičení 20min kardio.
Zkuste to příště takhle.
Každý z nás ví, co na něj funguje, co ho zvedne ze židle, kopne do zadku a donutí ho něco dělat. A když ne, tak si ten způsob najděte. Nejde jen o fitness, může to být podnikání, cestování, plnění si jakýchkoliv snů… A jen s tou správnou motivací se budete posouvat vstříc lepším zítřkům a zpátky ni krok.
